The purple balloon

26. května 2016 v 14:51 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Pokuď tento překlad najdete na jiném blogu či Wattpadu jedná se o krádež!

Byl to den ,jako jsou ty,od kterých bych prostě nejraději utekla,kdybych mohla chce se mi křečet ale brečet můžu jen ve svém pokoji.Moji rodiče mi způsobují stres.Můj otec a nevlastní matka se k sobě chovají jak dva lvi,kteří bojují o kus masa.
Nemám žádný klid,kéžbych mohla prostě zalést do díry a už nikdy nevyjít ven.Zoufale jsem se modlila k bohu a doufala že to bude už jen lepší , ale to se nikdy nestalo.Nikdy se nic nestane lepší.
Jediná věc na kterou se těším,je spánek.
Neustálý tlak a zanedbávání ze strany mé matky se zvyšuje každým dnem.
Někdy si nemůžu pomoct a celé dny ležím v posteli a přemýšlím,jestli bych svým přátelům nebo rodině chyběla,kdybych odešela.Plakali by a nebo by žili dál jako by se nic nestalo?
Jediný kdo mě měl asi rád byl můj otec.Ale to se změnilo.Věci se obrátili k horšímu.
Jeho hádky s matkou byli prudší a celé dny jsem probrečela a modlila jsem se a žádala jsem o zázrak.
Jak rostla tma,uvědomovala jsem si že sedím ve svém pokoji už několik hodin a celou dobu naslouchám jak se tam hádají.Jejich argumenty jsem moc nevnímala.Ten zatracený zvuk hodin,které visí nademnou.Způsobuje mi to jen další vlnu flustrace.Ale zas na druhou stranu jsem se bála ticha,které by mi mohlo přivést zvýšení mé uzkosti,to jsem už nemohla unést.Šla jsem ke dveřím a když jsem odemčela dveře uviděla jsem svého tátu.Byl zbití,zlomený a pohmožděný.Dívala jsem se do jeho unavené tváře,když jsem šla pomalu k němu.
Tehdy a tam jsem se rozhodla že už toho mám dost!Popadla jsem ho za ruku.
Shromáždila jsem všechnu svou sílu a tlačila jsem ho směrem kolem své matky.Vztek na její tváři jsem ignorovala a tahala jsem svého otce k jeho autu.
Postavila jsem otce na stranu spolujezdce a sama jsem si stoupla na stranu řidiče.
Začala jsem hledat mezi otcovími klíči od auta ten klíč,který byl od tohodle auta,když jsem ho našla odemkla jsem dveře.Slyšela jsem matku,když zařvala a proklela mé jméno.
"Alex!"Křičela ven ochraptělým hlasem.Mou jedinou myšlenkou bylo,že musím odtamtud dostat svého otce a sebe,jak nejrychleji to pujde.
Zpanikařila jsem a snažila se v slabém světle najít správný klíč.
Náhlý hlasitý třesk na bočním oknu řidiče mě poslal do stavu šoku,když jsem se podívala co se stalo.Zařvala jsem hrůzou,když moje matka znova udeřila do čelního skla baseballovou pálkou.To muselo mého otce probrat z jeho šoku.Najednou mě chytil a strčil mě do sedadla spolujezdce a sám nasedl na místo řidiče.Popadl klíče z přehrádky a nastartoval.Překročil povolenou rychlost a zanechal na silnici kouř a stopy smyku za námi.
Má panika se zvýšila jen tehdy,když letěl dolů po silnici.Prosila jsem ho aby zpomalil,ale on zrychlil ještě víc.Cítila jsem jak se auto vymklo kontrole.Náhle jsem uviděla jak se proti nám řítí náklaďák,to bylo ještě před tím než jsem slyšela roztříštění skla.Bezpečnostní pás,který mě zajišťoval se přetrhl a náhle svět zčernal.
Cítila jsem se tak izolovaná.Studená tvrdá půda pode mnou mi poslala husí kůži po mé kůži a mé oči se prudce otevřeli.Byla jsem spoutána náhlou bolestí,když jsem se posadila.V hlavě mi bušilo z tvrdého přistání.Snažila jsem se uklidnit a pomalu jsem zjištila že jediné co slyším je dutý zvuk autoalarmu.Jinak tam nebyl žádný jiný zvuk.Dokonce i tichý,chladný vánek,který se dotkl mé kůže mlčel.Pomalu jsem se postavila na nohy,když jsem se rozhlédla,něco bylo špatně.
"Tati?!"Zavolala jsem,ale nikdo se neozval.
Zařvala jsem znovu,stále žádná odpověď.
Začala jsem křičet znovu a znovu,ale stále jsem neslyšela odpověd a mé hrdlo začalo bolet.Přestala jsem křičet.Ztratila jsem svého otce,stejně jako svůj hlas.Byla jsem vyčerpaná a nemohla jsem si přestat mnout oči.
Čím více jsem to dělala tím víc kolem mě světlo mizelo do tmy.Cítila jsem se nesvá.Na chvíli jsem zavřela oči a když jsem je otevřela byla jsem oslepena prudkým světlem,jako by bylo z reflektoru a vše kolem mě se zdálo že slábne.
Slyšela jsem kolem sebe cinkot a jeho ozvěnu.To vše bylo následováno smíchem.Cítila jsem,jak moje úzkost znova roste.Znova jsem zavolala a doufala jsem,že to byl můj otec.
"H-haló?Tati?"Čekala jsem několik minut na odpověď,ale žádná nepřišla.Vypadalo to že se potvrdí mé nejhorší obavy.
Cítila jsem jak mi chlupy od zátylku až k hlavě vstávají.Cítila jsem že něco nebo někdo je za mnou.
Rychle jsem se otočila a tam v barvách modré,fialové a zelenomodré stál tyčící se šašek.
Šašek se tvářil uličnicky a líně.
Vypadal znuděně a rychle si všiml že se na něho dívám,ale neřekl ani slovo.Jediný zvuk byl slabý cinkot zvonků,které byly vázány na koncích jeho modrých vlasů.
Nemohla jsem od něho odtrhnout svůj pohled.

Šašek přišel je mně s úsměvem,ale nebyla jsem si jistá asi tomu úsměvu mohu věřit.
Nechápala jsem,odkud přišel nebo jak přišel do mého temného zapomnění.
Beze slova začal dělat triky,které se dali čekat.Jedním z nich byl ten,že se mu v ruce záhadně udělal fialový balón se smajlíkem.

Znovu se na mě podíval s úsměvem,když mi ho podával.
Nevzala jsem si to od něj.Nevědla jsem,odkud přišel a ani co je vlastně zač.
A stejně jsem teď neměla čas na nějakého šaška!Musela jsem najít svého tátu!Neměla jsem čas.
Otočila jsem se k němu zády a chtěla jsem se vzdálit,ale ten šašek stál předemnou.Vypadal zklamaně a zavrtěl hlavou,když mi zas nabídl fialový balón.
Nemohla jsem už snést to děsivé ticho,které se drželo mezi námi.
"Kdo jste?"Zeptala jsem se , když jsem shromáždila veškerou svou odvahu.Šašek stále nic neříkal,ale vytáhl balíček karet.Znova jsem se ho zeptala a tentokrát vytáhl kartu,na které bylo něco napsáno.
Začal kolem mě tančit a každou mou otázkou vytahoval další a další karty.Zírala jsem na karty a písmena na nich,které pokládal předemně.
"Candy Pop?"Zeptala jsem se.Jediná odpověď,kterou mi dal byl jeho široký úsměv.
Nevím proč,ale pokaždé když se ušklíbl mi přejel mráz po zádech.
Cítila jsem,že něco není v pořádku,i když jsem nevěděla,co přesně to je.
Začal znovu dělat triky a tentokrát nechal fialový balónek zmizet.Sledovala jsem,jak se mu v ruce objevilo modré lízatko a pak další a další,až měl v ruce tři modrá lízátka.

Nebyla jsem si jistá,co říct nebo udělat,takže jsem jen mlčky přihlížela.
Vzal mě za ruku a umístil mi do dlaně lízátka a potom mi sevřel mé prsty okolo nich.Potom opět si v ruce vytvořil ten samí fialový balón a odstoupil odemně.Sehnul se zády ke mě a jediné co jsem teď slyšela,byl zvuk z plastu,který se protahoval.
když se zas otočil ke mě držel fialový květ z balónu.Candy Pop měl nasazený sladký a laskavý usměv,když mi zase nabídl balón.
Nebyla jsem si jistá,proč je tak vytrvalý v tom abych si vzala balón.Možná,že ve skutečnosti se jen snaží o to se se mnou spřátelit?
Po chvíli jsem se konečně rozhodla přijmout balón.
Podívala jsem se znova na Candy Pop.Jeho výraz se změnil z toho sladkého na něco zlověstnějšího.
Rychle jsem přitiskla balón těsně na mou hruď.
Začala jsem panikařit,jak se moje tělo začalo vznášet výš a výš nad zem.
Nemohla jsem přestat sama od sebe plout do světla nademnou.
"C-co to je!?"Zakňučela jsem,když jsem si uvědomila že nemohu odtrhnout ruce pryč od balónu.
Byl to pocit jako,kdyby moje ruce byli k němu přivázané.Světlo nademnou bylo stále jasnější.Podívala jsem se pod sebe a jediné co jsem viděla byl Candy Pop jak mi mává na rozloučenou.
Viděla jsem jeho stín a mé tělo obalil mráz.Stín ukázal ďábelsky vypadající rohy a ocas.Když jsem se snažila vidět jeho tvář,bylo to zkreslené.
Několik hlasů kolem mě šeptalo a začala se mi točit hlava.Zavřela jsem oči a pevně jsem si přála aby se vše co se teď děje zastavilo.
"Alex!Alex!Probuď se! Alex!"Slyšela jsem,jak můj otec na mně volá.
Cítila jsem chladno,jako bych byla mrtvá.Bála jsem se.
Ani jsem si neuvědomila že ten balón je pryč.Otevřala jsem oči a pomalu jsem zaostřila na jasné světlo,které bylo nad mou hlavou.Byla to pouliční lampa.
Můj otec klečel nademnou a kontroloval asi jsem naživu.Téměř okamžitě jsem začala brečet a pokusila jsem se ho obejmout.
Než jsem se nadála,byla jsem v nemocnici.
Doktor řekl,že to byl zázrak,že jsme to oba přežili.Stejně mě to v nitru bolelo ale na druhou stranu jsem byla ráda,že jsme oba byli daleko od mé nevlastní matky.
Už uplynuly tři měsíce od té nehody,ale stále se nemohu zbavit pocitu,že je něco špatně,ale jsem ráda,že jsme se oba dostali pryč od mé nevlastní matky.
Déšť venku za okny skutečně učinil začátek něčeho nového.
Musela jsem schovat své překvapení,když lékař bez zaklepání vstoupil ke mě do pokoje.Byl tu pravděpodobně na kontrole asi dělám ňáké pokroky.Usmála jsem s na něho.Doktor se ke mě otočil zády.Když se ke mě otočil čelem,můj úsměv rychle zmizel.
V ruce držel fialový balónek a tiše ke mně mluvil.
"Ztratila jsi poslední balonek co jsem ti dal.Ale neboj se Alex...Mám pro tebe nový."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama