Children's show

10. července 2017 v 12:26 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Pokuď tento překlad najdete na jiném blogu či Wattpadu než je tento ,jedná se o krádež !

Moje rodina se přestěhovala do malého venkovského městečka,abych mohl vyrůstat v tiché a klidné atmosféře.
Byl to pro mě velký nezvyk. Pozemky byly od sebe daleko a oddělovali tak své pozemky. Narozdíl od místa,kde jsme dříve žili.
Nemohl jsem sem akorád pozvat své staré kamarády,s kterýma jsem se dříve znal.
A vzhledem k tomu že domy byly daleko od sebe,musel jsem jít na vlastní pěst,abych si našel kamarády.
První dny jsem strávil většinu svého času na dvoře našeho domu a hrál jsem si se svými hračkami a moje máma přitom seděla na verandě a pozorovala mě.

Ačkoli většina z mé paměti z našeho krátkého pobytu v tom domě je jako pokrytá mlhou tak si jasně vzpomínám na několik událostí.
Jedna znich je z doby,kdy mi bylo pět let.
Začalo to když jsem seděl před televizí a přepínal mezi kanály a hledal svůj oblíbený pořad,program,dětský zpěv a mluvící zvířata.
Vždy tyto pořady dávali odpoledne,ale i přes to jsem nemohl žádný takový pořad najít.

Po chvíli jsem narazil na show.
vysílali se tam různé známé pořady.

Měl jsem vykulené oči a upřeně jsem se díval do blikající televizní obrazovky.

Byla tam kreslená zvířata,která pomáhala dětem naučit se dělit a v pozadí hrála radostná melodie.
Následující týden jsem proseděl před televizí a narazil jsem na tu stanici znovu,ale to zrovna vysílali jiný program.
Nevzpomenu si teď na název toho programu, ale živě si pamatuji vše, co se tam dělo.

Skupina dětí se schromáždila kolem stromu.Všichni se drželi za ruce a měli veselé úsměvy na tváři.
Zpívali nákou píseň.Nevzpomenu si přesně na slova písně,ale vzpomínám si, že to obsahovalo fráze jako "láska"a "štěstí".
Znělo to jako něco, co lidé zpívají v kostele.

Uslyšel jsem zvuk blížících se kroků směrem do obývacího pokoje.
Mámin hlas se mě zeptal, na co jsem se díval.
Nevzpomínám si na to, co jsem jí odpověděl,ale na tváři se jí ukázal zmatený výraz a poslala mě do kuchyně s tím,že už je oběd.

Krátce poté, co jsem znovu narazil na tu show, mě něco vyvedlo z míry, když jsem to sledoval.
Nebylo tam nic vyloženě divného,ale něco se nezdálo v pořádku.Začal jsem cítit úskost.Toto vše vyrostlo v něco,co jsem ještě nikdy necítil.
Jako bych se díval na něco,co jsem nikdy vidět neměl.

Hlas vyprávěl význam sdílení a kamera zaměřila na skupinku dětí,které seděly na podlaze, která byla potažená kobercem.
Před něma byly poházená náké hračky.
Tento film byl velmi nekvalitní a občas se tam vyskytly záblesky statického zkreslení obrazovky.
Tři z dětí seděly v kruhu.Jeden chlapec si hrál s kostkama,na kterých byla abeceda a dvě dívky mluvily s panenkami o velikosti dítěte s blonďatými vlásky a růžovýma košilkama a modrýma kalhotama.
Další skupina dětí seděla u stolu s omalovánkami.

Ty dvě dívky mluvily s panenkami a zdálo se to jako normální hry dětí,které si hrajou se svou panenkou.
Chvíli jsem se na ně soustředil a mezi jejich větami jsem slyšel něco, čemu jsem moc nerozuměl.Bylo to podivné slovo,nebo fráze.
nepamatuji si, co to přesně bylo,ale hodně mě to znepokojilo.

Blbý obraz stanice se každým klipem zvašoval a obraz a zvuk byly stále zkreslenější,ale to trvalo jen zlomek vteřiny.
Zahlídl jsem snímek,který blikal při každém přerušení.Bylo to tak rychlé,že nebylo možné rozeznat, co na snímku je.Musel jsem se na to pořádně soustředit.
Ale vše, co jsem viděl byla jen rudá čmouha přes obrazovku.
Najednou se obraz vrátil do normálu.Zvuk byl normální a klipy byly bez přerušení.
Děti si i nadále hráli se svými hračkami.

Vzpomínám si na noční můru,kterou jsem měl tu noc,když jsem šel spát.
Bylo to tak živé,že jsem se až divil,že to nebyla skutečnost.

Hrál jsem si na hřišti,které jsem si pamatoval z města,ve kterém jsem dříve bydlel.
Běhal jsem po hřišti pod teplým sluncem.Nebe bylo jasně modré a listy stromů jemně šustěly ve větru.
Vylezl jsem po schodech na skluzavku a chytil se se zábradlí.Potom jsem se sklouzl dolů.Moje tělo se pomalu klouzalo dolů po chladném povrchu skluzavky.
V tom jsem před sebou uviděl rudou siluetu s černýma očima.Seděl dole před skluzavkou a díval se na mě.

Byl jsem ochrnutej tím strachem a moje ústa byla otevřená a připravená k výskřiku,ale žádný zvuk jsem ze sebe nedostal.

Když jsem se vzbudil rozhlížel jsem se a nažil jsem se přizpůsobit mé oči tmě.Byl jsem ve svém pokoji,v posteli.
Podíval jsem se na červené osvětlené číslice na mém budíku.
Bylo 3:34.Mé tělo bylo zalité studeným potem a můj obličej byl mokrý od slz.
Natáhl jsem ruku do tmy a zatáhl jsem za řetízek od mojí lampičky.Srdce mi bušilo tak hlasitě,že jsem ho mohl slyšet ve svojí hlavě.
Oddechl jsem si ulevou,když se světlo zapnulo.
Nikdy nezapomenu na to jak se na mě ta věc ve snu dívala.

Následujícího rána se vše zdálo normální.Naši sousedné nás poprvé navštívili a sedli jsme si na oběd společně ke stolu.
Najednou mi položili otázky,týkající se školy,mých oblíbených hračkách a oblíbených televizních pořadů a filmů.
Moje máma vysvětlila, že zatím chodím do školky, ale že pro mě budou brzy muset vybrat školu,takže se tam začali bavit o místních školách.

Poté, co od nás hosti odešli,tak jsem si zapnul televizi.
Stejná skupina dětí hrála hru na schovávanou.
V pozadí jim hrála náladová melodie.Kamera pomalu prošla dveřmi a schovala se za skříň,prolezla stísněným prostorem a skrčila se za nábytkem, odkuď snímala děti.

Chlapec se opřel o zed a zakryl si oči rukama a začal počítat do třiceti.
Malá dívka s hnědými vlasy staženými do culíku procházela chodbou.Najednou se její pohyby staly velmi pomalé a hudba přestala.
Bylo tam ohlušující ticho.Nemohl jsem slyšet ani zvuk jejích kroků.Kamera se začala třást,jakoby se celá místnost nakláněla do stran.
Začalo se mi přitom dělat zle.

Dívka vstoupila do místnosti,která byla na konci chodby.
V místnosti byla ve zdi malá dvířka.Klekla knim a rukou chytla malou kliku.
Kamera se začla prodírat úzkým otvorem blíž kní a čočka kamery byla zaměřená na dívku.
Nemohl jsem rozeznat, co je na druhé straně,ale mohl jsem vidět část místnosti.
Zdálo se, že v místnosti nic není..
Nebyl tam skoro žádný nábytek,nebyla tam ani okna.Zdi byly natřené na rudo.
Jakmile otevřela malé dveře a vlezla do nich,hned je za sebou zavřela.
Kamera zaměřila jiný pokoj.
Chlapec,který počítal,měl zakryté oči a byl otočený směrem ke zdi.Zvuk znovu začal fungovat.
27...28...29...30!

Prudce se odthl od zdi a rozhlídl se.
Začal prohledávat dům a hledat ostatní děti.
Poklekl ke stolu,pod kterým se schovávala holčička s blonďatými kudrnatými vlásky,která vylezla z pod stolu.
Vešel do další místnosti a otevřel dveře od šatníku,nakukoval za nábytek.
Objevoval náhodné děti,které následně vylézaly ze svých ukrytů.
Hra skončila ,ale stále jsem myslel na jednu věc-oni nenašli tu holčičku,která vlezla za ty malé dveře.Už se tam neukázala.

Měl jsem zase problém s usnutím té noci.Pokaždé, když moje máma zhasla světla a odešla z mého pokoje a zavřela ze sebou dveře,byl jsem naplněn nesnesitelným pocitem neklidu a strachu.

Klekl jsem si vedle mé postele a ruce a kolena jsem zatlačil do podlahy.Opatrně jsem nahlédl pod postel.
Slyšel jsem zvuk mého těžkého třesoucího se dechu a mé bušící srdce,které vypadalo,jako by chtělo vyskočit z mé hrudi.
Položil jsem hlavu na chladnou podlahu a moje oči hleděly do tmy pod postelí.
Pod postelí byl jen můj plyšový králík,který byl zahalen černými stíny.

Neobtěžoval jsem se pro něj natáhnout ruku.
Postavil jsem se na své bosé nohy a potácel jsem se do ložnice rodičů.
Zeptal jsem se, asi bych dnes nemohl spát s něma.Moje máma jen zavrtěla hlavou a nabídla mi, že mě doprovodí zpátky do mého pokoje.
Jak jsem zase ležel ve své posteli,uslyšel jsem zvuk toho, jak něco klepe na okno.Nemohl jsem se přinutit otočit se a zkontrolovat to.Moje srdce zase bušilo v mé hrudi jako by chtělo vyskočit ven.
Klepání stále pokračovalo a znělo to jako zvuk prstů,které klepají na okení tabuli.
Začal jsem cítit nutkání křičet,ale nemohl jsem vydat ani hlásku.

Po chvíli jsem se donutil a koutkem oka jsem pohlédl na okno.
Byl tam černý stín,který na mě zíral zkrz okno.
Povedlo se mi zařvat.
Dveře se otevřely a do vnitř vtrhli moji rodiče.
Moje matka klekla na kolena k mé posteli a zeptala se mě,co se děje.
Snažil jsem se jí vysvětlit, že jem viděl někoho za mým oknem a přitom mi stékaly slzy po tváři.
Moje máma mi vysvětlila, že jsem měl jen další noční můru a přitom mě hladila po vlasech, zatímco otec hleděl z okna.
Po chvíli vyšel z mého pokoje ven a šel zkontrolovat a prohledat dvorek.Nic nenašel.

Na tu show jsem se podíval zase až za pár dní.
Skupina dětí seděla u stolu.
Holčička s černými culíky si četla knížku, jejíž strany pokrývaly malá, černá pímena.
Vypadalo to jako bible,ale vypadalo to, že se tam píše o něčemu jiném.
Po chvíli předala knížku jinému dítěti.
Když chlapec začal číst, neklid ve mně se zvýšil.
Slova sice připomínala pasáže z bible,ale bylo v nich něco nenormálního.

Ve scéně,která následovala,stejná skupinka dětí seděla ve třídě.
Dívaly se před sebe.
V pozadí se ozval slabý hlas.
Slyšel jsem do toho plačící zvuk.
I přes to hlas v pozadí něco říkal celé třídě.
Po chvíli se pláč změnil v nepřetržitý kvílící zvuk.
Mé srdce opět bušilo,jako by chtělo vyskočit.

Najednou se něco blýsklo přes obrazovku.Nebylo to tam ani vteřinu,takže jsem nemohl určit, co to bylo.
V tom se něco znovu zablýsklo přes obrazovku.
Byl to zábleskl ruky,která vypadala, že patří dítěti.
Nářek a brek v pozadí stále sílil.
Náhle se zableskl další obrázek.
Byla tam ruka,která prsty jezdí po zdi a přitom odlupuje zbytky barvy.

Jedna holčička vstala ze židle a nejistým krokem šla k přední části učebny.
Klekla si a začala zvracet na podlahu.
Proud nažloutlé kapaliny se jí vynořil z úst a stékal k zemi.
Páska skončila a pravidelné vysílání stanice bylo obnoveno.

Když jsem se druhý den probudil, uslyšel jsem svou mámu vzlykat.
Nepamatuji si moc o tom, co se stalo,ale moji rodiče přenesli všechno naše oblečení a věci ven a dali je do auta.Potom jsme se vrátili do našeho bývalého města.
Předtím, než jsme odjeli zachytil jsem jen několik slov a vět z jejich rozhovorů,než jsme opustili dům.
Rodiče ještě mluvili s policií.
Policista něco vysvětloval mé matce s vážným výrazem na tváři a každých několik sekund přikývl.
Vzpomínám si,že mluvil ohledně dětské show,která se vysílala ve městě.
Nechápal jsem všechno,co říkal,ale vzpomínám si, že mluvil o sousedech a náboženském schromáždění ve městě.
Vysvětlil, že se to natáčelo v místní školce,která patřila jedné z rodin a taky zmínil slova jako "podzemní tunely" a "skryté místnosti".
Nechápal jsem proč,ale cítil jsem, jak mi opět buší srdce a udělalo se mi zle od žaludku,když jsem ho slyšel mluvit o rudě malovaném pokoji.
Vrátili jsme se do pohodlí našeho bývalého města.
Znovu jsem se setkal s kamarády a znovu šel do mého oblíbeného parku.
Po dlouhou dobu jsem zapomněl na to izolované město,ale když jsem vyrostl,tak se to do mé mysli vrátilo znovu.
Někdy se snažím věřit tomu, že většina toho byly jen mé dětské sny a bludy, ale když na to vzpomínám, všechny pocity se mi vrací.
Vzpomínky na něco, co jsem nemohl pochopit a stále pochopit nemůžu.
 

Daisy's Destruction.

13. dubna 2017 v 15:49 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Peter Gerald Scully, je autorem jednoho z nejhorších a nejzvrácenějších videí, které se jmenuje Daisy's Destruction.
A kdo vlastně tento člověk je?
Peter je Australský pedofil, který začínal na úředních podvodech v Austrálii, poté se přestěhoval do Filipíny, kde sídlí celý kruh pedofilů.

Výsledek obrázku pro Daisy's Destruction.

Scully si zde našel dvě osmnáctileté přítelkyně se kterými se údajně setkal, když byly čtrnáctileté dětské prostitutky. Obě dvě byly později zapojené do natáčení videa samotného únosu dětí.
Společně jim nabízeli jídlo, pití a vzdělání, které by je aspoň trochu odtrhlo od jejich chudých rodičů.
Tímto způsobem nalákali na Filipínách dvě dívky.
Jedenáctiletou Sindy a pětiletou dívku, jejíž jméno je neznámé. Je záhada jak se jim vlastně podařilo sehnat i osmnácti měsíční Daisy.

Související obrázek

Právě po této holčičce bylo celé video pojmenováno.
Batole se jmenovalo Barbie, ale Peter řekl, že by titulek k videu nebyl moc lákavý, kdyby se tam psalo Barbie Destruction.
V celém videu jde o tohle:
Znásilňují se tam tři dívky. Té pětileté se dávají na citlivé partie železné kolíčky, do kterých se potom pouští elektrický proud. Následně ji přivazují nohama vzhůru a berou sirky, kterými ji potom pálí na genitáliích, zatím co bolestivě křičí. Daisy je opakovaně znásilňována.
Ano...
Oni tam znásilňují malé miminko. Nemůže se bránit, ani je od sebe odstrčit...Je bezmocná.
Jen brečí a mlátí kolem sebe ručičkami, zatímco ji znásilňuje padesátiletý chlap.
Nicméně... Nejvíce to odnesla Sindy.
Jedenáctileté holčičce uřezávají nohy, aby nemohla utéct.
Sekají ji mačetou do žeber, které jí následně vytrhnou.
Strkají ji hlavu do vakuového pytle, ze kterého vypustí všechen vzduch a nechávají ji umřít na udušení.
Předtím ji však ještě nechají, aby si vykopala svůj vlastní hrob, pod podlahou jejího vlastního domu.
Peter byl však dopaden Filipínskou policií a byl odsouzen na doživotí.
Doporučuji vám toto video nehledat.
Nejsem si jistá asi se to video dá stále najít na Deep webu,ale i kdyby tam bylo,určitě se nechcete setkat s FBI.

Výsledek obrázku pro Daisy's Destruction.

How Tommy really died

30. března 2017 v 10:35 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Když se mě někdo zeptá asi mám sourozence,tak prostě řeknu že ne,ale měl jsem.
Bohužel jen chvíli.
Tommy byl můj mladší bratr a když mu byli tři roky tak jsme byli nejlepší přátelé.
Pamatuju si jak jsme vstávali v 5 ráno a koukali se na pohádky a pak dělali rámus do té doby než nás rodiče poslali ven. Pak jsme si hráli na houpačkách,házeli kameny do rybníku a nebo jen tak pobíhali,ale na podzim onemocněl.
Nebylo to nic vážného,jen obyčejná chřipka.
To jsme si aspoň mysleli.
Rodiče stím nic nedělali,prostě to nechali přirozeně probíhat a nijak do toho nezasahovali.
Chudák Tommy.
Každý den kýchal a spotřeboval několik krabiček kapesníků.
Ale to mu moc nepomohlo.
Kýchal každý den,každou minutu. Kdyby to rodiče nechtěli tak bych se u něho pořádně nezdržoval.
Šli jsme si hrát do garáže.
Pobíhali jsme kolem,ale díky svému nachlazení se Tommy rychle unavil.Šli jsme zpátky,když na mě kýchnul.
A to byla poslední kapka.
Najednou začal křičet o svojí křipce a jak nechutné je všude kýchat.
Zase na mě kýchnul a přtom to nevydržel.
Táta měl na zdi poličku s nářadím.Tommy se natáhl a vzal kladivo.
Pak se několikrát tím kladivem praštil do obličeje a spadl.
Potom se několikrát praštil.Mlátil se tak dlouho dokuď se neozvalo křupnutí.
Byl jsem v šoku.
Nemohl jsem věřit tomu co se stalo.Chtěl jsem Tommymu pomoct,ale když jsem k němu došel zastavil jsem se.
Pokoušel jsem se popsat jak vypadal jeho obličej.
Nešlo to.
Můžu jen říct,že měl rozdrcený nos a zuby.Jeho lebka byla v podstatě rozpůlená,ale něco se tam hýbalo.
Na chvíli jsem si myslel že to byl obří živý sopl.No...Dalo by se v jistém smyslu o tom říct že to byl sopl.
Byl to velký oslizlí a nechutný slimák.
Bylo jich tam hned několik.
Podle doktora žili v jeho noní dutině a způsobovali mu svým slizem to věčné kýchání.
Kvůli tomu co se stalo,rodiče řekli že Tommy zemřel při náké nehodě,ale nejsem si tím jistý.
Pořádně si to nepamatuji.
Moji kamarádi mi tuto odpověd nevěřili,takže jsem jim řekl to co teď říkám Vám.
Pravda je však taková... Tommy na to kladivo nedosáhl...
Ale já ano.
 


Veganism

15. ledna 2017 v 13:56 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Pokuď tento překlad najdete na jiném blogu či Wattpadu než je tento ,jedná se o krádež !

Když lidem řeknu,že jsem vegan dostanu vždy jednu ze tří odpovědí.
-To bych nikdy nedokázal.
-Koho to zajímá?
-Proč?
Vždycky jsem jedl maso,vyrostl jsem na malé farmě a tak se to ode mě očekávalo.
Moje máma vařila masové koláče,vývary a výpečky a my jsme je jedli.
Já a můj bratr jsme byli vychováváni velmi tradičním způsobem. Pomáhali jsme tátovi postarat se o zvířata i když jsem se vždy schoval,když došlo k porážce.
To bylo něco na co jsem si nikdy nezvykl. Odstěhoval jsem se v devatenácti a vrhnul jsem se do městského života.
Přestěhoval jsem se do Toronta v Kanadě,byla to pro mě velká změna.
Všechno bylo tak vzrušující a do měsíce jsem si našel skvělou práci a byt.
Byl jsem šťastný.
Potom jednoho dne v místní restauraci jsem kousnul do steaku a on udělal zvuk.
Ten zvuk zněl jako dlouhé bolestné zasténání,které mě připomnělo zvuk umírající krávy. Vykřiknul jsema vyskočil jsem. Nikdo jiný ten zvuk neslyšel.
Trochu jsem se uklidnil a znovu jsem se posadil a kousnul jsem do toho znovu a zase jsem to slyšel.
Zaplatil jsem a skočil jsem na kolo a jel jsem domů.
Zvedal se mi žaludek. Další den v sobotu jsem si usmažil slaninu tak jak ji dělávala moje máma.
Když jsem do ní kousnul,místo příjemného křupnutí jsem v hlavě uslyšel kvičení.
Vzdal jsem se masa.
Za těchto podmínek,které byly jako z hororu to nebylo tak těžké.
Ale časem se to zhoršilo.
Po pár měsících to začalo i u jiných věcích. Divoké kdákání,když jsem vařil vejce,zvuky strachu a děsu,když jsem pil mléko.
Vzdal jsem se všech živočišných výrobků.
I když stěží tak se mi vrátil život do normálu. Po sedmi měsících veganství jsem jednou byl těžce opilý.
Potácel jsem se ke svému paneláku po mnoha skleničkách vodky.
Prošel jsem kolem malého stánku s kebabem.Ta vůně byla příliš silná na to aby mu můj podnapilý mozek odolal a tak jsem vzal tu nejlevnější věc,která byla na menu.
Vepřový kebab.
Sednul jsem si stím na lavičku a váhavě se do něj zakousnul.
V uších mi zapraskal tichý zvuk,ale já ho ignoroval. Pak jsem ukousnul větší kus.Chutnalo to úžasně.
Tak rád jsem to zas jedl,dokud mé myšlenky nepřerušil lidský výkřik,který zněl v mé hlavě.
A proto...Jsem vegan.


The Angel of Industry

18. října 2016 v 16:24 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Překladatel:Kateřina Tomášková
V pustém pohoří, v severní Evropě je na samotě hora.

Hluboko uvnitř je široká komora, která vypadá, že byla používána k různým rituálům. Stěny zhruba kruhového tvaru jsou pokryty jeskynními malbami. Na první pohled se zdá, že vypadají úplně stejně jako ostatní nalezené v této části Evropy. V červené a hnědé barvě. Podívejte se blíže, nicméně, a uvidíte, že nejčastějšími postavami jsou líčení nelidi. Jsou to humanoidi, ale mírně shrbení, a i když je těžké si být jistý, v zhledem k primitivnímu stylu umění, se objevuje faktor o tom, že postava mám mít dva malé kulaté rohy, na hlavě, a náznak ocasu.
Podívejte se ještě blíž, a najdete nějaké tradiční malby lidských postav. Jsou loveni ostatními, přes oštěpy, zbití kamennými sekerami. V některých scénkách se objeví rohatá postava, která má údajně pražit lidi nad otevřeným ohněm, nebo hodovat nad lidsky vypadajících končetinách. Obrazy jsou zneklidňující, ale jsou to jen staré obrazy. Scény, které zachycují, co se stalo před několika lety, které se možná ani nestaly. Odhodlaný cestovatel hledá úkryt před vánicí. Může se rozhodnout ignorovat malby a utábořit se, dokonce i rozdělovat oheň. Dobře použité ohniště leží uprostřed komory. Měl by tam být zapálený oheň, váhavé stíny se nanesou na malované zdi. Pro mnohé, vidět vlastní siluetu, která překrývá ty děsivé obrazy, bude ta poslední kapka. Nutí je, aby zkusili štěstí se sněhem. Jiní zůstanou. Někdy se nic nestane. Tito šťastní cestovatelé vyjdou další ráno z hory. Unavení z noci naplněné nočními můrami, které si pamatovali napůl, znepokojení, ale naživu. Jindy, se stíny pohybují v těchto zdech. Stíny nikdo přímo neviděl v místnosti. Nerozhodný oheň rozmaže jejich obrysy, aby bylo těžké je rozeznat, a někteří pozorovatelé mohou věřit, že to jsou triky světla. Dívejte se pozorně a uvidíte, že se stíny podobají shrbeným postavám, snad i s malými rohy a možná náznakem ocasu za nimi. Tyto postavy budou přitahovány ke stínům těch, co přijali útočiště v jeskyni. Mohou se objevit stojíc před spícími lidmi. Zdá se, že mohou držet zbraně, podobné kopí a drsným sekerám. Často se stává, že osamělý cestovatel o útočišti v jeskyni nikdy neslyšel a neviděl jej. Jejich osud zůstává neznámým. Avšak ti, kteří cestují ve skupině budou probuzeni výkřiky noci. Budou hledat zdroj křiku aa zjistí, že jeden z nich chybí. Jeho spacák bude prázdný. Pokud se někdo podívá na správné místo na zdi, může vidět váhavé stíny postav, které nejsou přítomny v místnosti, nebo aspoň nejdou viditelné. Oheň bude nízký a červený, takže stíny budou měkké a matné. Bude to ale vypadat, že se snaží formovat a udeřit několik útočníků, a pak odtáhnout pryč z kruhu ohně . Výkřik pomalu slábne, zdálo se, že se ponořil do skal. A je to, že druhý den ráno jsou na zdi nové malby? Jistě, že ne - na druhé straně jsou stejně malovány, staré a suché jako všechny ostatní. Ne, ne, ty obrazy zničeného muže s rohy .. vždy tam byly.

Tři kamarádky

30. srpna 2016 v 11:39 | -Insanity |  Moje příběhy na zamyšlení
Kdysi byly tři kamarádky. Měly se velmi rády a nedaly bez sebe ani ránu.Vždy si pomáhaly a nikdy nedaly na sebe dopustit. Postupem času se mezi nimi začaly tvořit hádky, ale to do přátelství patří... Ale jedna z nich se jim začala vzdalovat.Snažily se jí pomoct,ale vždy když to vypadalo, že to bude lepší bylo vše jen horší. Postupně se od nich vzdalovala a zabíjela své dobré já,které ty dvě tak milovaly a měly ho rádi. Postupně se začala chovat namyšleně,a ubližovala všem kolem sebe.
Když někomu ublížila,nedokázala se upřímně omluvit a nedokázala si připustit, že někde ona udělala chybu. Možná jí bavilo vidět jak ostatní trpí,a nebo to ani vidět nechtěla.
Byla zaslepená svou pýchou a viděla jen sebe a své pohodlí.Bylo jí jedno, že ostatní trpí.
Její dvě kamarádky se začaly bavit skoro každý den o tom jak jim jejich stará drahá přítelkyně chybí...Jak moc chcou zpět svou milovanou sestřičku, a že tuto kreaturu nechcou.
Pokoušely se sní mluvit a otevřít jí oči,aby viděla jak všichni trpí. Vše bylo zbytečné. Ona neposlouchala a dál se chovala jak princezna. Postupně kní její dvě kamarádky přestávaly cítit to přátelství a postupně přetrhávaly nitě přátelství,které je sní spojovali.Až jednou ona zůstala sama. Měsíc byla smutná, ale i tak neotevřela oči. Časem si našla přítele,a za několik let měli svatbu.A ona měla děti.
Ale nic netrvá věčně.
Její muž jí opustil a její děti ji začaly nenávidět,kvůli jejímu chování. Teď měla pár svých přátel, rodiče a bratra.Ale i to netrvá věčně.
Přátelé ji opustili a rodiče umřeli.A bratr o ní ztratil zájem a staral se o svou rodinu. Ona upadla do depresí a alkoholismu...To postupně přerostlo v něco víc a stal se z ní drogově závislý člověk.
Otevřela oči a vzpomínala na staré časy,kde měla svoje dvě sestřičky,které tu byli vždy pro ní. Vzpomínala na vše, co měla..Litovala toho jak se chovala a jak byla slepá.Kéž by teď mohla vrátit čas a vše napravit..
Ale už bylo pozdě

Volnost

7. srpna 2016 v 20:18 | -Insanity
Autor:Kateřina Tomášková

Tma, tvůj odvěký společník. Samota, nejlepší přítel.
Jen tak sedět na posteli, uprostřed noci, a nad ničím důležitým nepřemýšlet. Sledovat přes okenní tabuli měsíc a nechat se unášet svou fantazií. Vstát z postele, cítit se lehká jak pírko a mířit za světlem.
Otevřít okno a nechat večerní vzduch vstoupit do místnosti. Nadechnout se a nabrat čerstvý kyslík do plic. Zavřít oči, nechat myšlenky odplout do neznáma. Vylézt na parapet, držet se krajů okna a otevřít oči.
Prvně jedno, pak druhé. Lehce se naklonit. Vidíš to? Tu výšku? Nemáš se čeho bát.
Uděláš krok a budeš volná. Zpátky už nelze se vrátit. Ten netvor ve tvém nitru, roztrhal by tě.
Znovu se naklonit.
Zhluboka se nadechnout a vydechnout. Vypustit poslední myšlenku do temné noci.
Pustit se, trochu se zakymácet.
Už si se rozhodla. Rozloučit se? K čemu.
Nikdo neposlouchá a nevnímá. Udělat krok a padat dolů.
Roztáhnout ruky. Mysl prázdná. Vítr hučí do uší. Náraz.
Temnota, všude okolo. Nekonečný spánek právě nastal.
Sny a fantazie.
Vše splívá v jedno. Tma, tvůj společník tě opět nezradil.
Samota, tvůj kamarád je stále u tebe. Být spolu s němi.
Cíl je zde.
Konečně být spolu navždy. Rozdělit vás?
Nemožné.
Nikdy se už neprobudit a být s něma.

Loutky

31. července 2016 v 15:41 | -Insanity |  Moje příběhy na zamyšlení
Dřevěný princ se spouštěl na jeviště,zatímco rudá opona se roztahovala a malí diváci pomalu utichali. Společně za princem se spouštěla i nádherná princezna a s ní i hrozivá Bestie.Byli to loutky a právě začínalo jejich vystoupení před mnoha dětmi. Vše bylo jako vždy.Princ párkrát zapozoval před princeznou a přitom v ruce držel dřevěný meč. Princezna ho sledovala a tleskala mu svýma dřevěnýma ručičkama.V tom se v zadu objevila Bestie,která ji chytila a unesla.
Malí diváci celí napjatí a očekávání ani pomalu nedýchali a sledovali jak princeznu Bestie unáší mimo jeviště. Princ nemeškal a hned se vydal zachránit svou vyvolenou. Krajina za ním,na které byl namalovaný hrad se začala posouvat a krasný hrad pomalu nahrazovaly husté lesy,které se stále pohybovaly,zatímco princ putoval za svou vyvolenou.
Opona se pomalu zatáhla a malí diváci nedočkavě čekali, co se bude dít dál.
Opona se zase roztáhla a princ stál před jeskyní,ale nebyl tam sám.Společně s ním tam stála i krásná princezna,kterou držela ta Bestie. Princ zvedl do vzduchu meč a začal boj mezi ním a Bestií. Princ se rozmáchl a zasadil Bestii ránu do krku.Bestie se zhroutila na zem a princ přistoupil ke krásné princezně. Chytil ji za ruku a společně spolu odešli domů.Opona se zatáhla a místností se roznesl potlask diváků.
Potom se opona ještě jednou roztáhla a všechny tři loutky se uklonili divákům. Po minutě se opět zatáhla a malí diváci odešli domů. Loutky teď byly sami a nikdo je neovládal.Princ se zvedl a přistoupil ke svým dvou přátelům.Princezně a Bestii. Začali si povídat a bavit se a společně se těšili na další vystoupení,které mělo být až zítra.
Ovšem netušili, co se bude dít. Když loutky uslyšeli klapnout dveře a slyšeli kroky,jak jde někdo knim, ulehli na svá místa a čekali, co bude.Přišel jejich majitel a vzal je do svých rukou.Místnost začali naplnovat diváci a jejich smích. Nebyli to děti..Toto nebyl dětský hlas...
Toto byli dospělí. Když se opona roztáhla, zjistili, že to jsou starší muži,kteří se smáli a bavili se mezi sebou.
Hra začala jako vždy. Princ se předváděl před svou milou a v tom přišla Bestie,která unesla princeznu.Princ se za ní zase vydal.Pozadí se začalo otáčet a hrad opět nahradily lesy. Opona se zatáhla a nastalo ticho.Když se opona roztáhla, tak princ stál před jeskyní, u které stála Bestie a princezna.
Muži,diváci začali pískat a uchylně se smát.Něco bylo špatně. Bestie uchopila princeznu a převalila ji na čtyři.Bylo slyšet tukání, jak do sebe naráží dřevěná těla princezny a Bestie.
Stíny těchto dvou loutek naskytovaly neúplný pohled toho, jak bestie znásilnovala nebohou pannu,zatímco princ byl nucen se na to vše dívat,zatímco diváci se smáli a tleskali. Po chvíli princ mohl něco dělat.Uchopil meč a sekl bestii do hlavy takovou silou, že dřevěná hlava bestie zaťukla o podlahu jeviště a kutálela se pryč.Princ potom zvedl princeznu a opona se zatáhla zatímco diváci tleskali.
Potom nastalo ticho.
Obě loutky byly ponechány na zemi.Osamotě.Loutky se zvedly, až na Bestii.
Obě loutky se dívaly na bezhlavé tělo svého přítele,kterého princ připravil o hlavu...

Black death -4.část

28. července 2016 v 21:07 | -Insanity |  Black death
Posadil jsem se vedle ní a pohladil jsem jí po jejich krásných jemných světlých vlasech .Podívala se na mě.
"Kdy to skončí...Chci odtuď odejít..."Zeptala se a v jejím hlase zněl strach.Nedivil jsem se jí.
"Kdy to skončí..To bohužel nevím a odejít nemůžeme...Kvůli mě...Doktoři tu jsou potřební...A abychom mohli odejít tak bychom si u jiného doktora museli udělat prohlídku a potom by výsledky musel napsat na papíry,které bysme odjely do domu,který je u brány...Tam by nám potom dali povolení odejít.Ale potom..Kam by jsme šly?"Řekl jsem smutným hlasem.
Venku začalo zapadat slunce a poslední paprsky slunečního světla mě pohladila na tváři.Ještě chvíli jsme se s Grace bavili,ale po chvíli jsem se zvedl a odešel jsem do svého pokoje.
Posadil jsem se na starou židli a vyzul jsem si boty.Venku se začali ozývat kravské zvony a drnčení kol o hrbolatý chodník.
"Vyneste své mrtvé!"Toto se ozývalo ulicemi.Lidem byli otevírány zapečetěné dveře a vynášeli své mrtvé,kteří zahynuli na mor a nakládali je na starý dřevěný vůz,který táhlo několik lidí.
Potom lidé postavili na ulici několik menších hranic a zapálili je.Věřilo se že oheň pročistí vzduch od moru.Nijak jsem to nevnímal..Toto bylo na denním pořádku.
Vyslíkl jsem se a lehl jsem si do postele a zakryl jsem se lehkou dekou,která byla sešitá z několik dalších dek a doufal jsem že mě aspoň trochu ochrání před zimou.Chvíli jsem sledoval strop a potom mě zmohla únava a já usl.Ráno mě zbudil křik z ulice.
"Pojď sem ty blbej čokle!"Zvedl jsem se a šel jsem se podívat co se děje.Venku byl chytač psů,který držel provaz a blížil se k menšímu bílému psíkovi,který byl už zahnanej v rohu a vrčel na něj.Chytač se k němu přiblížil a šikovně mu navlíkl krk do smyčky a utáhl.
Psík se trochu dusil a kašlal.
Bylo mi psíka líto,ale nemohl jsem nic dělat.Všichni psi,kteří byli na ulici,bez dozoru museli být zabiti..Aby se nešířil mor,kdyby náhodou byli nakaženi..
Chytač utáhl víc provaz a začal psíkem cloumat po zemi.Psík se dusil a po chvíli se přestal hýbat a ležel.Chytač víc utáhl provaz a zvedl za něj psíka do vzduchu a párkrát sním zaškubal.Potom psíka hodil do jedné hranice,která stále hořela a když do ní padlo nehybné tělo malého psa tak zajiskřila a málem se rozpadla.
Nijak jsem si toho už nevšímal a šel jsem dolů.Dnes jsem měl hodně práce.Will a Grace byli doma a snídali suchý kus kousek chleba.
Pekaři byli jediní kdo za žádnou cenu nesměl opustit město...Stejně jako větčina doktorů.Vzal jsem ze stolu suchý kousek chleba a snědl jsem ho.Potom jsem šel ke starému krbu,kde bylo spálené dřevo a nad tím visel starý rezaví kotlík s převaženou křišťálovou vodou.
Nabral jsem trochu vody do dlaní a opláchl jsem si s ní obličej.
Potom jsem vzal kus hadru,který visel na malém háčku,u krbu a utřel jsem si do něho obličej.Potom jsem šel za svými sourozenci se jich zeptat na pár věcí.Na to jak si představují naší budoucnost.

Happy puppet syndrome

27. července 2016 v 17:27 | -Insanity |  Creepypasta překlady a zajímavosti
Bude to jednoduché, to jsme si mysleli.Přidat několik chromozonů,něco dodat,a hele,dokonalé lidské bytosti. Stále si nejsem jistý,co se stalo.Možná špatný odhad?Postup?Nebo to bylo něco,co je mimo naší kontrolu.Kdo ví? Byli jsme(Já a pár mých kolegů,kteří pracovali jako psychologové)zaujati lidskými emocemi.Vztek,zoufalství,euforie.Bylo by možné zablokovat mysl tak aby fungovala jen jedna emoce? Aby jediná emoce byla euforie,takže by žádný smutek nebo hněv neznečisťoval mysl? Teoreticky ano. Nebudu vám tu popisovat postupy našich experimentů.Jednak proto,že je nechci opakovat,ale také se bojím, že se zblázním,jestli vám to budu muset líčit.Ty hrozné věci,které jsme udělali. Byli jsme ambiciózní,mladiství,nemohlo nás nic zastavit. Všechno co vám řeknu je to,že jsme získali několik kmenových buněk,živili jsme je do plodů a manipulovali s jejich genetikou. Náš experiment byl nazýván "The Angel Man Project" a cílem bylo vytvořit bytost,která cítila jen šťěstí.Ale něco se pokazilo.Bylo to špatně. Polovina testovaných osob zemřela nečekaně,bez varování a bez příčiny.Zbývající polovina se větčinou narodila s odporným deformováním těla.Číslo Tři se narodilo bez problému.
Perfektní.To jsme si mysleli.Byl to člověk,který byl uzavřen do sebe,kvůli jeho stavu silné euforie. Byl téměř úplně normální...Aspoň do doby, než se objevily první příznaky. Problém udržet rovnováhu,problémy se spánkem a jídlem a nízká citlivost. Všichni jsme začali ze vnitř propadat panice,samozřejmě ,ale na vnější straně jsme zůstali klidní a pokračovali jsme v projektu. Měli jsme tam skončit.Měli jsme si vzít ty zatracené věci,usmrtit všechny experimenty a zavřít laboratoř.Ale my jsme pokračovali. Věci se jen zhoršily.Experimenty stále neuměly mluvit.Nepronesly ani slovo,ačkoli se mohli smát a to dělaly často.Až příliš často.Nebyl to spokojený smích,ale tichý,téměř konstanktní. Bez ohledu na to,kolik bolesti jim bylo způsobováno.Jen na nás zíraly a pak se začaly smát,jako by nás zesměšňovaly. Očekávali jsme,že budou mít rychlejší schopnost učení.Nastal pravý opak.Jejich duševní vývoj se výrazně zpozdil.Nemohli dávat pozor na něco déle jak několik minut,než se začaly zase smát. Ale my jsme pokračovali v naději,že tyto příznaky zmizí,jak děti budou starší. Dalším příznakům jsme dali jméno "Happy puppet syndome",protože nesmyslné pohyby dětí,předhazovaly pocit,jakoby to byly loutky na řetízcích.
Po pěti letech od začátku projektu jsme si uvědomili,že není naděje. Už jsme nemohli vydržet ten neustálý smích těchto dětí.Jako kdyby věděly něco,co my ne,jako kdyby mezi něma prošel nějaký vtip. Dva z mých kolegů už skončila,protože to už nemohli vydržet.Později jsem o nich už neslyšel.Oni jsou už s největší pravděpodobností mrtví. Děti nemluvily po dobu pěti let.Jen se smály svým zatraceným smíchem. Šli jsme jim dát snídani a oni se na nás dívali svýma obrovskýma očima a přitom sebou škubali,chichotali se.Nic neříkali.Nechali jsme ležet jídlo na zemi před sebou a odešli jsme. V jídlu byly dány toxiny,které měly tiše a bezbolestně usmrtit experimenty. Byla to pro nás bolestivá věc,ale muselo se to udělat.Nicméně,bylo to až příliš lehké. Můj kamarád položil tác s jídlem před jednoho chlapce.Chlapcův smích přestal.Chlapec se podíval na mého přítele a jeho oči náhle stmavly. Dál se na něj upřeně díval a občas sebou zaškubal. Můj přítel byl v šoku a nehýbal se.Já a moji kolegové jsme stáli s perem a poznámkovým blokem připraveni si dělat poznámky. Najednou můj přítel padl na kolena,chytil se za hlavu a vztekle křičel. Zdálo se, že je v obrovské bolesti. Já a moji kolegové jsme byli velice překvapeni a v šoku.Jediné co jsme teď byli schopni dělat bylo sedět a dívat se. Můj přítel se zhroutil na podlahu a řval kolem sebe nadávky.Potom sebou několikrát trhl,a potom ochabl.
Držel jsem nutkání se pozvracet úspěšněji než několik mých kolegů. Okamžitě jsme zapečetili vchod.Chlapec se zastavil,podíval se na dveře a zasmál se.Padl na zem,škubal sebou a válel se v záchvatu šíleného smíchu.Další dva udělali to samé. Po několika minutách přestali a vstali,ale stále sebou škubali a chichotali se. Světla zhasla. Slyšel jsem pády,roztříštění skla a křik.Nejděsivější bylo že byl slyšet tichý smích. Když se světla zase rozsvítila,experimenty byly pryč. Dva z mých kolegů leželi v bezvědomí vedle mě,jejich těla byla zkroucena v podivných úhlech,krev jim vytékala z úst.Z počátku se zdálo že jsou mrtvý,protože nevykazovali znáky života. Ale když jsem se naklonil k nim,slyšel jsem,jak se nepatrně smějí.Šel jsem ke svému příteli.Neměl puls,nedýchal,ale jen se tiše smál. I když byly experimenty pryč,stále jsem měl pocit že mě něco sleduje,něco co je na prahu mé vize.Něco co jsem nebyl schopný nikdy vidět. Já a jeden zbývající kolega jsme vše uzavřeli a před odjezdem jsme zničili náš výzkum a zabarikádovali laboratoř.Tak jsem ztratil své kolegy,kteří tam zůstali.Předpokládám že jsou mrtví. Stále se cítím,jako bych se díval.Slyším smích v mých snech a někdy ho slyším i když jsem vzhůru.
Nejsem schopen zůstat na stejném místě po dobu delší než několik dní. Příznaky,které byli pozorovány na experimentech se teď projevovaliy na mě.Nemám ponětí jak se to šíří,nemělo by to být nic co by se šířilo.Někdo nejspíš něco udělal u 15-tého chromozonu aby to lidi udrželo šťastnými. Naše experimenty jsou stále někde venku. A vím že jdou po mě.Vím,že mě najdou.To vše mám za pokus o podvod s přírodou. Nechám tento dopis zde,jako varování. I pro tebe. Jdou po nás všech. Pokud někdy uslyšíte tichý smích,téměř na okraji slyšitelnosti.Pokud někdy budete mít pocit,jakoby něco stálo téměř na okraji vašeho zraku.Tak jsou u vás. Také Vám dám toto varování. Za prvé-Nemanipulujte s tím,co není vaše. Za druhé-I anďělé mohou být démoni v přestrojení. A za třetí-Nehledej mě...Jsem tak dobrý jako mrtvý. *****
Následující rukopis byl nalezen v opušťěné a skryté laboratoři,která byla objevena hluboko v aljašském lese. Laboratoř se skládala z pozorovací místnosti a kontaminační místnosti.Kontaminační místnost byla zabarikádovaná a zamčená,a zdálo se že celá laboratoř začala hořet v jednom bodě.Našly se stopy krve a uzavření místnosti bylo porušeno a také bylo rozbité sklo. Jasné vysvětlení toho co se tu stalo ještě nebylo objeveno.

Kam dál